Legenda o Anahi

Podle legendy domorodců severovýchodní Argentiny, je korálový strom duší indiánské královny Anahi. Naše nejuznávanější dramatička Lenka Langronová se chopila podkladů, které byly získány, a sepsala krásnou legendu o Anahi. Tato legenda je součástí příběhu hudební kavárny Dadap, stejně jako korálový strom dadap, který je na zdech, žaluziích, v plastice za fontánou a na vystavených fotografiích. Snad se Vám budou následující řádky legendy o Anahi líbit. Ale můžete si počkat, navštívit naši kavárnu, dopřát si dobré kafe a přečíst si legendu tam.

Legenda o Anahi - Lenka Lagronová

Kdysi, za dávných časů, žil u břehů řeky Paraná divoký a nezkrotný lid jménem Guarani.Náčelník tohoto lidu měl jedinou dceru Anahi. Její matka zemřela krátce po porodu a tak děvčátko vyrůstalo pouze se svým otcem, uprostřed nejlepších bojovníků kmene. Není tedy divu, že se z něj stala dívka divoká, nade vše milující svou svobodu. A stejně tak, jak byla nespoutaná, byla i krásná. Postavy vysoké a pružné, ohnivých mandlových očí a dlouhých modročerných vlasů. Ale to, co bylo na ní nejkrásnější, byl její zpěv. Když večer chodívala ke starému stromu zpívat dávné legendy, přicházel celý kmen naslouchat jejímu hlasu. Nejčastějším posluchačem se stal mladý Davi.

Davi byl již několik let zcela slepý, ale stále měl u sebe břidlicovou tabulku, na kterou často kouskem křídy črtal různé obrazce. A tak tomu bylo i tehdy, kdy naslouchal zpěvu Anahi. Nikdo se tomu nedivil a nikomu ani nenapadlo podívat se, co si to slepý Davi kreslí. Jenom Anahi to zajímalo. Dozpívala, počkala až všichni odejdou a potom si, ona jediná, šla prohlédnout Daviho kresbu. Byla dojatá její krásou. Na břidlicové tabulce byl křídou nakreslen rozložitý strom mohutného kmene a nádherných květů. Nikdy takový strom ještě neviděla. Každý večer Davi dceři náčelníka o tomto stromu vyprávěl. Byl to strom plný uzdravující a konějšivé síly, strom zahánějící úzkosti a strachy, probouzející odvahu a radost a květy tohoto stromu měly barvu korálů. Anahi chtěla vědět, kde takový strom roste, kde ho může najít a Davi musel přiznat, že mu o tomto stromu vypráví její hlas.

Takto Anahi a Davi trávili mnoho večerů. Anahi zpívala a Davi kreslil to, co uslyšel. Anahi si nevšimla, že z večerů se stávaly probdělé noci a z přátelství láska. Jednoho dne, když Anahi dozpívala a zůstal již pouze Davi a kdy si Anahi prohlížela jeho novou kresbu, se jí Davi zeptal, zda by se nechtěla stát jeho ženou. Anahi nerozuměla všem těm zmateným pocitům, které v tuto chvíli ovládly její srdce, ale ten nejdůležitější poznala. Láska přemohla její divokost a touhu po svobodě. Než ale stačila vyřknout souhlas, zasáhla Daviho odkudsi letící kulka a Davi se sesunul do jejího náručí mrtvý. Lid Guarani byl napaden španělskými vojsky. Zemřel nejen Davi, ale i náčelník a většina bojovníků. Když již neměl kdo lid vést do boje a ti, kdo přežili, se připravovali na smrt, vstala zoufalá Anahi a postavila se do čela zbytku bojovníků kmene. Se vší bolestí, hněvem i láskou promluvila k lidu a se vší bolestí, hněvem i láskou vyrazila do boje. Španělská vojska utrpěla obrovskou porážku. Zachránila se jen hrstka těch, kteří prostě z boje utekli. Zatímco lid Guarani oslavoval vítězství a oplakával své mrtvé, ona hrstka Španělů přemýšlela o pomstě. A protože obyčejná, slabá žena nemohla porazit jejich vojska, musela to být jedině čarodějnice, co si kouzlem pomohla. Bylo rozhodnuto tuto ženu unést a skoncovat to s ní tak, jak se s čarodějnicí sluší. A protože lid Guarani byl příliš rozjařen oslavami a Anahi příliš zlomena smutkem, podařilo se Španělům, co si naplánovali. Hned jak Anahi unesli, udělali u jednoho stromu dřevěnou hranici, na ni Anahi postavili, přivázali ke stromu a hranici zapálili.

To, co následovalo, však nečekali. Anahi začala zpívat a strom, ke kterému byla přivázána se roztančil. Španělé vyděšeni utekli. Když se ráno vrátili, nenašli na místě žádné stopy po ohni, ale obrovský strom rozložité koruny, mohutného kmene a nádherných květů korálové barvy. Po čase lid Guarani zjistil, že strom nestárne, odvar z jeho kůry povzbuzuje k boji a jeho povařené plody konější ve smutku. Až se jednou ocitnete u řeky Paraná, potěšte se krásou a divokostí tohoto stromu, kterému lid Guarani dal jméno Dadap.

 
 

Zpět